Spustit kvíz Spustit kvíz 
Sirpa Pietikäinen 12. dubna 2022V rámci EU vznikl program EU pro zdraví a Evropská zdravotní unie. Obě opatření mají za úkol posilovat zdravotnické systémy členských zemí a spolupráci v případě zdravotních hrozeb.
Program „EU pro zdraví“ (EU4Health) vznikl na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady EU v březnu 2021. V rámci tohoto programu, který je reakcí na pandemii covidu-19, bude v letech 2021–2027 investováno 5,3 mld. eur do specifických segmentů zdravotnictví. Jeho cílem (.pdf, str. 12) je „zlepšit lidské zdraví v celé Unii a zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví ve všech politikách a činnostech Unie“. Tento cíl chce naplnit především prostřednictvím podpory integrované spolupráce členských států ve zdravotnictví, vytváření zásob zdravotnického materiálu nebo posilováním prevence (str. 13).
Evropskou zdravotní unii zřídila Evropská komise v listopadu 2020. Má zajišťovat společnou přípravu a případnou reakci členských zemí na zdravotnické krize. Spolupráce má spočívat v zajišťování dostupného zdravotnického materiálu, zkvalitnění léčby a prevence nemocí nebo posílení koordinace na úrovni EU. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) by pak například mělo zajistit interoperabilitu systémů automatizovaného trasování kontaktů.
V září 2021 pak Komise zřídila také Evropský úřad pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA), který spadá právě pod Evropskou zdravotní unii. HERA má mimo jiné za úkol již zmíněné propojení členských států EU v případě krize, nebo také vývoj, výrobu, nákup, skladování a distribuci lékařských protiopatření.
Součástí sdělení o vytvoření zdravotní unie je i návrh na posílení pravomocí Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). Bod 19 pozměňovacího návrhu uvádí: „Tímto nařízením by neměly být středisku svěřeny žádné regulační pravomoci. Středisko by však mělo mít rozsáhlé koordinační pravomoci a pravomoc vydávat doporučení na unijní, vnitrostátní a meziregionální úrovni v podobě jasných a jednotných vědecky podložených návrhů.“ Návrh je nyní ve fázi projednávání v Evropském parlamentu a Radě EU. Přestože by podle unijní komisařky pro zdraví Stelly Kyriakides nové návrhy do pravomocí jednotlivých států nijak nevstupovaly, nedá se podle Zdravotnického deníku očekávat hladké přijetí Radou.
Pokud přihlédneme k výše zmíněnému, program EU pro zdraví a Evropská zdravotní unie sice mohou přispět k lepší koordinaci nebo ke zlepšení trasování, ale nemají žádné konkrétní pravomoci k rozhodování o nařízeních ve věcech cestování, očkování nebo nošení ochranných pomůcek. Funkce unijních orgánů by i při schválení současných návrhů zůstala poradní a pravomoci by zůstaly v rukou členských států. Ty by nicméně měly díky přijatým programům mít přesnější informace o zdravotní situaci v jiných státech, a tak lze očekávat, že budou jimi přijímaná národní opatření v určitém smyslu kvalitnější.
Jelikož europoslankyně Pietikäinen uvádí, že díky Evropské zdravotní unii a programu EU pro zdraví bude moct Evropa – včetně členských států – lépe „nastavit jednotná omezení cestování či požadavky na očkování, roušky a další,“ hodnotíme její výrok jako pravdivý.
Světové HDP rostlo v roce 2020 a 2021 o 4 p. b. méně, než se předpokládalo před pandemií. Analýzy ekonomických dopadů nepříznivého vývoje klimatu se liší. Podle některých ale mohou dopady v roce 2100 představovat pokles HDP až o 50 %. Rozdíl vyjádřený v penězích je ještě větší.
Nejprve si zasaďme výrok do kontextu. Europoslankyně Pietikäinen tvrdí, že ekonomické dopady nečinnosti v oblasti globálního oteplování jsou podle vědců desetkrát, podle některých dokonce stokrát, větší než dopady pandemie covidu-19.
Z veřejně dostupných zdrojů se nám nikde nepodařilo nalézt informace o tom, že by některý odborník srovnával ekonomické dopady pandemie koronaviru a globálního oteplování, pokud by se ho lidstvo nepokoušelo zpomalit. Existuje však několik predikcí, které se týkají pouze změny klimatu.
V říjnu minulého roku agentura Reuters informovala o tom, že provedla průzkum mezi ekonomy ohledně dopadů klimatických změn. Reuters vzala v potaz dva z pěti scénářů klimatického vývoje – SSP1-1.9 a SSP5-8.5. První zmíněný je tou nejoptimističtější a nejekologičtější variantou vývoje, druhý je zase pravým opakem. Z výsledků průzkumu vyplynulo, že pokud by se svět ubíral cestou optimistického scénáře, a do konce století by se zvýšila průměrná teplota o 4,4 °C, ztratil by celosvětový HDP celkem 18 %. Oproti tomu optimistický scénář vychází značně lépe. Na konci století by celosvětový HDP při oteplení o 1,4 °C klesl o 2,5 %.
Odhady ekonomických dopadů klimatické změny
Mezinárodní tým klimatických expertů na jaře roku 2020 zveřejnil v magazínu Nature Communications svou analýzu, podle které by náklady v případě nedodržení Pařížské dohody o změně klimatu činily až 600 bilionů dolarů. To představuje přibližně 0,57% pokles HDP každý rok, za 80 let až do konce století by se jednalo kumulativně o 36,7 %. Dodejme, že cílem Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné teploty oproti stavu před průmyslovou revolucí výrazně do 2 °C a usilovat, aby zvýšení nepřekročilo ani 1,5 °C. Dohoda vznikla v roce 2015 a podepsalo ji 192 zemí.
Publikace institutu Swiss Re z jara minulého roku se věnuje (.pdf, str. 1) nynějšímu směřování světové environmentální politiky ve vztahu k Pařížské dohodě. V případě nejpesimističtějšího zvažovaného scénáře, kdy by se teplota zvedla do roku 2050 o 3,2 °C, poklesne podle této analýzy světová ekonomika o 18 %.
Studie neziskové organizace CDP a londýnské univerzity UCL z podzimu 2020 rovněž vzala několik scénářů vývoje změny klimatu. Nejčernější scénář počítá se snížením HDP o 10 % do roku 2050 a o 25 % do konce století. V září minulého roku pak vyšla studie, na které se mimo jiných podíleli výzkumníci z UCL. Podle ní dosavadní výzkumy značně podceňovaly situaci a HDP může v případě nepříznivého klimatického vývoje klesnout do konce století o 37 %. Vzápětí však článek o této studii uvádí, že dopady na dlouhodobý ekonomický růst jsou nejisté, a mohou proto způsobit do roku 2100 škody až ve výši 51 % HDP.
Ekonomické dopady pandemie covidu-19
Nepodařilo se nám dohledat přesné odhady toho, jakou škodu způsobila pandemie covidu-19 na globálním HDP. Vyjdeme proto ze zjednodušujícího předpokladu, že pokles světové ekonomiky v roce 2020 a 2021 způsobil pouze covid-19. Skutečnost, že pandemie koronaviru může za pokles ekonomiky, však jednoznačně tvrdí odborníci. Podle dat Mezinárodního měnového fondu poklesla (.pdf, str. 5) v roce 2020 světová ekonomika o 3,1 %. Odhad z ledna letošního roku nám zase říká, že v roce 2021 ekonomika již rostla, a to o 5,9 %.
Poslední predikce Mezinárodního měnového fondu z předcovidové doby pochází z ledna roku 2020. Tehdy se předpovídalo, že ekonomika poroste v letech 2020 a 2021 o 3,3, respektive 3,4 %. Srovnáme-li to s našimi údaji z ledna 2022, zjistíme, že během let 2020 a 2021 rostlo HDP o zhruba 4 procentní body méně, než se predikovalo. Tyto 4 procentní body představují po přepočtu dle světového HDP roku 2019 přibližně 3,5 bilionu amerických dolarů.
Srovnání
Pojďme si tedy srovnat pokles ekonomiky o 4 procentní body s predikcemi odborníků na ekonomické dopady změny klimatu. Z námi zmíněných analýz hned dvě ukazují, že by ekonomické dopady globálního oteplování mohly být přibližně desetinásobné oproti následkům covidu-19. Studie výzkumníků z UCL z minulého roku říká, že by škody do roku 2100 mohly činit až 51 % světového HDP, mezinárodní tým expertů v časopise Nature Communications pak v nejhorším scénáři očekává 37% pokles HDP.
Pokud bychom srovnali absolutní hodnoty poklesu světové ekonomiky v důsledku nekontrolovaného globálního oteplování a kvůli pandemii, to vše vyjádřené v dolarech, rozdíl bude ještě větší. Odhadovaný vliv globálního oteplování může podle odborníků dosahovat až 600 bilionů dolarů, dosavadní efekt pandemie covidu-19 ale činí přibližně 3,5 bilionu, tedy cca 170x méně.
Dodejme však, že jsme nenašli žádnou predikci ohledně dopadů globálního oteplování na HDP i po roce 2100. Nelze určitě předpokládat, že dopady změny klimatu na ekonomiku budou v roce 2100 konečné a zastaví se. Zároveň je dobré zmínit, že jsme v našem porovnání nezahrnuli skutečnost, jak moc se pandemie promítne do růstu HDP v následujících letech. Jelikož však někteří vědci skutečně predikují ekonomický propad způsobený nekontrolovaným oteplováním planety ve výši přibližně desetinásobku dosud zaznamenaných dopadů pandemie covidu-19 na HDP, hodnotíme výrok jako pravdivý.
Státy Evropské unie platí v posledních týdnech Rusku každý den v průměru zhruba 800 milionů eur za ropu, zemní plyn a další fosilní paliva.
Podle Simone Tagliapietra z think-tanku Bruegel platila na začátku března letošního roku Evropská unie Rusku každý den zhruba 500 milionů eur za zemní plyn a 300 milionů eur za ropu, celkem tedy zmiňovaných 800 milionů eur.
V souvislosti s turbulentními cenami ropy a plynu atakovala ovšem denní platba dokonce hranici jedné miliardy eur. Koncem března se hodnotě 800 milionů eur denně blížily unijní platby za samotný plyn, bez ropy a dalších fosilních paliv.
Podle Josepa Borella, unijního představitele pro zahraniční vztahy, zaplatila Evropská unie Rusku celkově za všechna fosilní paliva od počátku ruské invaze na Ukrajinu (24. února 2022) do 6. dubna 35 miliard eur. To znamená přibližně 854 milionů eur za den.
Odhady výzkumné organizace Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA), které vycházejí z dat Eurostatu a Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav pro zemní plyn (ENTSOG), pak hovoří o přibližně 670 milionech eur denně.
Jelikož podle odhadů Evropská unie skutečně platí v posledních týdnech Rusku za fosilní paliva v průměru přibližně 800 milionů eur denně (odhady hovoří o částkách od 670 miliónů až do jedné miliardy), hodnotíme výrok finské europoslankyně jako pravdivý.
Podle analýzy think-tanku EMBER je možné, aby se do roku 2025 Evropská unie úplně odstřihla od dodávek ruského plynu, mj. díky financování z Nástroje pro oživení a odolnost. Ukončení dodávek uhlí a ropy by mělo být podle odborníků jednodušší, a tedy i potenciálně rychlejší.
Finská europoslankyně Sirpa Pietikäinen mluví o teoretické možnosti alokace dostupných finančních zdrojů, které by bylo možné využít za účelem získání nezávislosti na dodávkách folisních paliv z Ruska. Uvádí, že podle odborníků by byla plná nezávislost dosažitelná v horizontu 2–3 let za předpokladu, že by Evropská unie použila všechny peníze, které jsou nyní připravené v Nástroji pro oživení a odolnost (RRF).
Tento nástroj je hlavním pilířem unijního programu NextGenerationEU a má za cíl podporu a oživení ekonomik po koronavirové krizi. Finančně se pohybuje kolem 700 miliard eur (tedy přes 17 bilionů korun). Zhruba polovina z této částky však bude poskytována formou půjček. Česká republika požádala o finanční příspěvek ve výši 179,1 miliardy korun ve formě grantů.
Každý členský stát EU má za úkol předložit svůj národní plán obnovy, kde musí být minimálně 37 % prostředků alokováno do zelených investic, tedy typicky do oblastí souvisejících s energetikou či energetickou efektivitou budov. Kromě toho, že dalších 20 % prostředků musí směřovat do digitálních inovací, není limit na zelené investice nijak omezen. Existuje tedy teoretická možnost, že členské státy z RRF získají na energetickou tranzici více peněz (dosud předložené národní plány počítají s přibližně 40–60% alokací do zelených projektů).
V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu se objevilo vícero odhadů, v jakém časovém horizontu by se Evropská unie mohla úplně odstřihnout od dodávek ruského zemního plynu a dalších fosilních paliv. Například podle německého think-tanku Agora Energiewende by EU mohla snížit poptávku po ruském plynu do pěti let o 80 %. K dosažení tohoto cíle by musel vypomoct nový fond s prostředky ve výši 100 miliard eur. Společně s alternativními zdroji, jako je například dovoz zkapalněného zemního plynu LNG, by to umožnilo 100% nahrazení ruského plynu.
Evropský program REPowerEU, který v březnu 2022 navrhla Evropská komise, má za cíl „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech v předstihu před rokem 2030, počínaje plynem“.
Podle analýzy think-tanku EMBER může Evropská unie ukončit závislost na ruském plynu už v roce 2025, tedy za necelé 3 roky. Podle tohoto dokumentu (.pdf) může zelená energie nahradit dvě třetiny (str. 3) ruského plynu bez nutnosti nové plynové infrastruktury (zbývající třetina by byla nahrazena dodávkami z jiných zemí). Základem jsou podle této analýzy 3 body (str. 4), které můžeme srhnout takto:
EMBER ve své analýze (.pdf) zmiňuje i Nástroj pro oživení a odolnost. Nevyužitý potenciál k získání energetické nezávislosti údajně leží právě v RRF, jehož velká část zatím nebyla vyplacena a kde členské státy nevyčerpaly potenciál pro zvýšení energetické účinnosti (str. 12). EMBER také doporučuje (str. 10) alokovat prostředky z RRF k zajištění nezávislosti na ruském plynu a s tím souvisejících cenových hrozbách (str. 5).
Podle think-tanku EMBER je tedy reálné, aby se Evropská unie za pomoci prostředků, které jsou nyní připraveny mj. v Nástroji pro oživení a odolnost, odpoutala od dodávek ruského plynu do roku 2025. Jelikož se ale zmíněná analýza týká pouze ruského plynu, zaměřme se ještě na další dvě klíčové suroviny dovážené z Ruska: uhlí a ropu.
Podle vyjádření expertů je pro státy EU relativně jednodušší se odstřihnout od ruských dodávek uhlí, než je tomu v případě zemního plynu. Uhlí totiž na rozdíl od plynu nevyžaduje složitou infrastrukturu pro transport, případně zkapalnění. Navíc světový trh disponuje dostatečnými kapacitami, a je tak možné posílit import z některých zemí. „V principu jsou dodávky z jiných zemí, které omezily exporty do EU, stále dostupné pro nahrazení ruského uhlí,“ uvádí think-tank Bruegel.
U ruské ropy opět platí, že podle expertů by její nahrazení mělo být jednodušší než v případě zemního plynu. A to především vzhledem k tomu, že již dnes do Evropy proudí většina dodávek tankery, a ne ropovody z Ruska.
Podle odborníků by tedy měl být proces odstřižení se od ruských dodávek uhlí a ropy výrazně jednodušší než v případě plynu a alespoň podle některých odborníků je možné, aby se Evropská unie stala již do tří let pomocí financí mj. z Nástroje pro oživení a odolnost nezávislou i na ruském plynu. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý. Je však třeba zdůraznit, že existují i jiné, méně optimistické odhady. Mimo jiné Evropská komise navrhuje delší harmonogram končení dodávek ruského plynu.
