Spustit kvíz
Europa
CS Michael Bloss 6. září 2021

#7 – Evropská unie jako lídr v oblasti zelené transformace

#7 – Evropská unie jako lídr v oblasti zelené transformace
Pravdivé výroky
"Spojené státy již investují dvakrát více do zelené technologie než EU."

Podle Evropské investiční banky investovaly Spojené státy v roce 2019 do obnovitelných zdrojů energie přibližně o polovinu více než EU. Vládní investice do výzkumu a vývoje technologií snižujících dopady klimatické změny byly v USA přibližně o 2/3 vyšší než v Evropské unii.

Základem hodnocení tohoto výroku je Zpráva o investicích za období 2020/2021 vydaná Evropskou investiční bankou (EIB). Ta se mimo zemí EU jako celku zabývá Spojenými státy a Čínou. Vedle států samotných sleduje také firmy v nich působící.

Mezi klíčová zjištění můžeme zařadit hodnotu celkových investic do obnovitelné energie za rok 2019. Na grafu (.pdf, str. 136) převzatém ze zprávy můžeme vidět, že Čína drží v této kategorii suverénní prvenství, když její investice přesahují 90 mld. amerických dolarů. Spojené státy však, jak uvádí europoslanec Bloss, do obnovitelných zdrojů energie investují skutečně přibližně o polovinu více než Evropská unie. Jejich investice v roce 2019 přesahovaly hranici 60 mld. USD, zatímco EU se v roce 2019 držela těsně pod hranicí 40 mld. USD. Z grafu můžeme vyčíst také původ těchto finančních zdrojů.

Zdroj: EIB (.pdf, str. 136)

Dále můžeme zmínit hodnoty, které zpráva publikuje (.pdf, str. 141) v oblasti investic států i korporací do výzkumu a vývoje. Jedná se především o projekty, jež by měly pomoci se snížením dopadů klimatických změn. Jak můžeme vyčíst z grafu níže, Spojené státy v hodnotách předčily nejen Evropskou unii, ale také Čínu. Ve všech případech můžeme pozorovat převládající vliv soukromého sektoru, investice korporací tedy převyšují ty státní. V případě Evropské unie tvoří veřejný státní sektor, na grafu značen modrou barvou, asi 40 % celkových investic a meziročně narůstá jen mírně. Vládní investice do výzkumu a vývoje jsou pak v USA přibližně o dvě třetiny vyšší než v Evropské unii.

Zdroj: EIB (.pdf, str. 141)

Zpráva také uvádí (.pdf, str. 142), že ⅔ investic v americkém i evropském případě směřují do tzv. energy-smart technologií. Ty se zaměřují na vývoj šetrnějších, méně energeticky náročných postupů. Investice v menším poměru směřují také do solární energie, nízkouhlíkových procesů nebo biomasy. 

Pro kontrast však můžeme říci, že evropské firmy jsou v boji proti klimatické krizi aktivnější než jejich americké protějšky. Zpráva například uvádí, že Evropská unie zaregistrovala o 76 % (.pdf, str. 122) více patentů, které přinášely buďto zelené, nebo digitální technologie, než kolik se objevilo ve Spojených státech. V závěsu zůstávají také Čína i Japonsko. 

Zpráva hovoří (.pdf, str. 176) také o 45 % firem působících v Evropské unii, které investovaly do zmírnění klimatické změny, zatímco v případě USA se jednalo pouze o 32 % společností. Tyto údaje potvrzuje (.pdf, str. 7) rovněž další zpráva od Evropské investiční banky. Je však důležité zmínit, že všechna tato data jsou průměrem všech zemí v Evropské unii, mezi kterými je geograficky i politicky rozdíl. Vedoucí (.pdf, str. 176) pozice v rámci EU drží Nizozemsko a Finsko. V těchto zemích se k investicím do zmírnění dopadů klimatické krize přihlásilo 62 % firem ve finském případě a 58 % v případě Nizozemska. Na opačné straně spektra pak zůstává Irsko (19 %) nebo Řecko (18 %).

Celkové investice (.pdf, str. 130) do boje se změnou klimatu za rok 2019 se mezi zeměmi velmi liší. Zatímco Čína investovala celkově 346 mld. EUR, což činí zhruba 2,7 % jejich HDP, USA a Evropská unie se této částce přibližují jen společně. Evropská unie investovala 175 mld. EUR, tedy 1,3 % svého HDP, Spojené státy pak 152 mld. EUR, což činí 0,8 % HDP. Pro zajímavost uveďme, že aby Evropská unie byla schopna splnit svůj závazek zakotvený v Zelené dohodě pro Evropu, tedy snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % oproti hodnotám z roku 1990, bude muset svá procenta z HDP výrazně zvýšit. Web Climate Action uvádí, že podle Evropské komise bude nutné zvýšit každoroční průměrnou investici do evropské energetiky (1,3 % HDP) na 2,5 %, aby bylo možno tohoto cíle dosáhnout. Graf (.pdf, str. 131) níže znázorňuje investice v mld. EUR, jejich zaměření a poměr procent z HDP.

Pro jasnost zmiňme, že tato čísla se však věnují celkovým investicím do boje proti klimatickým změnám, nikoliv výhradně zelených technologiím.

Zdroj: EIB (.pdf, str. 131)

Pro kontext doplňme, že Evropská komise v roce 2020 spustila svůj Inovační fond, který je otevřen projektům zabývajícím se nízkouhlíkovými technologiemi. Jeho počáteční rozpočet činil 1 miliardu EUR (cca 1,18 mld. USD), do roku 2030 má však k dispozici až 10 miliard EUR. Můžeme také uvést, že v rámci zmíněného evropského plánu Zelená dohoda pro Evropu by měl být rozdělen 1bilion EUR na projekty podporující zelenou tranzici evropské ekonomiky.

“V současnosti jsou unijní klimatické cíle v souladu s růstem (globální, pozn. Demagog.cz) teploty o 2–3 stupně. Pařížská dohoda říká, že musíme být pod 2 stupni a snažit se dosáhnout 1,5stupňového růstu teploty.”

Současná platná unijní legislativa nevede k dostatečné redukci emisí tak, aby byl splněn cíl daný Pařížskou klimatickou dohodou, tedy zvýšení teploty maximálně o 2 °C. Podle serveru Climate Action Tracker nynější klimatické cíle EU směřují ke zvýšení globální teploty o 2–3 °C.

Pařížská klimatická dohoda ve článku 2 (.pdf, str. 2) stanovila za cíl „(…) udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.“

Podle článku 4 (.pdf, str. 2) mají všechny smluvní strany vypracovat vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally determined contributions – NDC), které se vždy po pěti letech aktualizují (str. 3). Smluvní strany pomocí těchto příspěvků oznamují, jaké kroky provádějí ke snížení emisí skleníkových plynů. První unijní NDC (.pdf) počítal s redukcí emisí skleníkových plynů minimálně o hodnotu 40 % do roku 2030 (ve srovnání s rokem 1990). Stejný závazek obsahuje i aktualizovaný NDC (.pdf, str. 6) z roku 2020.

Tomuto cíli odpovídá i současná platná unijní legislativa. Jde například o systém obchodu s emisními povolenkami, Nařízení o závazném každoročním snižování emisí (.pdf) nebo nařízení týkající se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy (.pdf).

Ve Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě (.pdf, str. 2) z roku 2020 se uvádí, že „samotný současný politický rámec EU by nám neumožnil dosáhnout našich cílů do roku 2050 a splnit naše závazky podle Pařížské dohody.“

Evropská agentura pro životní prostředí k tomu uvádí, že současný 40% cíl redukce emisí by znamenal mnohem strmější a náročnější cestu pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Podle serveru Climate Action Tracker, který analyzuje klimatické kroky jednotlivých vlád, vede nynější nastavení unijní legislativy ke zvýšení globální teploty o méně než 3 stupně, ale více než o 2, což je z hlediska Pařížské klimatické dohody nedostatečné (viz výše).

“Stačí nám (pokrýt solárními panely, pozn. Demagog.cz) jen 8 % německé zemědělské půdy, abychom zajistili 100 % elektřiny.”

Při pokrytí 8 % německé zemědělské půdy solárními panely bychom v závislosti na rozmístění panelů dostali 317 až 762 TWh elektrické energie ročně. To by stačilo na pokrytí veškeré německé spotřeby elektřiny v roce 2020, která odpovídala 557,5 TWh.

Europoslanec Michael Bloss se zřejmě opírá o studii (.pdf) s názvem Recent Facts about Photovoltaics in Germany (tedy Nejnovější data o fotovoltaice v Německu), kterou v květnu 2021 publikoval Fraunhoferův institut pro solární energetické systémy ISE. Studie (stejně jako europoslanec Bloss) uvádí (.pdf, str. 9 a násl.) jako jednu z možností řešení zelené transformace energetiky tzv. agrovoltaiku. Ta spočívá v částečném pokrytí zemědělské půdy solárními panely tak, aby bylo i nadále možné na ní pěstovat plodiny.

Zdroj: Recent Facts about Photovoltaics in Germany (.pdf, str. 39)

Podle uvedené studie mohou takto osazené panely dosáhnout výkonu fotovoltaického panelu 0,25 megawattpeaku (při nízkém osazení nad pícninami) až 0,6 MWp (při vysokém osazení nad sady či vinicemi) na jeden hektar (.pdf, str. 40). Dodejme, že wattpeak je jednotkou výkonu fotovoltaického panelu při ideálních podmínkách, tedy za slunečného dne. Instalovaný výkon 1 MWp je pak v našich podmínkách schopen vyrobit přibližně 950 MWh elektřiny ročně.

V Německu se nachází 16,7 milionu hektarů zemědělské půdy (.pdf, str. 40). Pokud bychom 8 % této zemědělské půdy (tedy 1 336 000 ha) takto pokryli fotovoltaickými panely, dostali bychom, za předpokladu srovnatelných podmínek oslunění v Německu a Česku, 317,3 až 761,5 TWh ročně (podle poměru nízkého a vysokého způsobu osazení). Německo za rok 2020 spotřebovalo 557,5 TWh. 100 % německé spotřeby by tedy teoreticky bylo možné pokrýt solárními panely na osmi procentech německé zemědělské půdy.

“Mercedes-Benz oznámil, že chtějí prodávat pouze elektrická auta od roku 2030 dále, pokud jim zajistíme správnou infrastrukturu.”

Mercedes-Benz v oficiálním prohlášení oznámil, že pokud to podmínky trhu dovolí, do roku 2030 bude připraven přejít pouze na výrobu automobilů s elektrickým pohonem.

Automobilka Mercedes-Benz v prohlášení z července 2021 oznámila, že mezi roky 2022 až 2030 dojde k navýšení investic do elektrických vozidel o více než 40 miliard eur. Pokud to podmínky trhu dovolí, bude Mercedes-Benz připraven ke konci dekády přejít pouze na výrobu automobilů s elektronickým pohonem. Naopak do roku 2026 dojde ke snížení investic o 80 % (oproti roku 2019) do spalovacích motorů a plug-in hybridů (= automobily, jenž mají jak elektromotor, tak spalovací motor).

Ke zveřejnění záměru automobilky došlo jen několik dní poté, co Evropská komise navrhla snížení emisí oxidu uhličitého u nových automobilů o 55 % do roku 2030 a o 100 % do roku 2035 oproti dnešním hodnotám. V tomto roce by tedy nastal konec produkce nových aut se spalovacími motory. Nařízení však musí ještě schválit Rada EU a Evropský parlament.

Evropská komise návrhy představila v rámci plnění balíčku opatření zvaném Zelená dohoda pro Evropu, přičemž jedním z hlavních cílů je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, tedy nulových čistých emisí skleníkových plynů.

Infrastruktura pro elektromobily by měla být podle Evropské komise zajištěna členskými státy, které budou muset zajistit rozšíření možnosti dobíjecích stanic. Na každých 60 km dálnic nebo rychlostních silnic mají členské země vybudovat dobíjecí stanice pro elektromobily (.pdf, str. 32–33) a pro automobily na vodíkové palivo alespoň na každém 150. km (str. 35) páteřních komunikací.

 

Negativní výroky